Začínáme

Jak začít s perem

Mám rád staré věci. Dýchá z nich um předků, příběh a spolehlivost věků. Jednou z takových věcí v dnešním uspěchaném čase je i plnicí pero. Je to královský nástroj a není nad dobře rozepsané plnicí pero. Znáte snad jiný prostředek na psaní, u kterého by byla v současné době tak propracovaná a složitá výroba vyžadující lidský um a zkušenosti? Znáte jiný prostředek na psaní, u kterého by byl ozdobný gravírovaný hrot, zlatý, zlacený, potažený platinou nebo hrot z iridia, kosmického původu? A ta nepřeberná možnost uložení v kovu, krásném barevném celuloidu, kameni, dřevu různé vzácnosti. S tím se přeci běžné propisovačky, číny, keramické tužky nebo fixi a gelovky nedají srovnávat.

Plnicí pero je vpravdě královský nástroj, který o svém majitelovi hodně vypovídá. Kdo jej dnes ještě používá? Na první pohled by se zdálo, že skoro nikdo. Ono má ale své nezaměnitelné místo v určitých kruzích. Copak se mezistátní smlouvy, ale i důležité obchodní smlouvy podepisují fixou? Jak by to vypadalo? Co by to napovídalo o důležitosti dokumentu pro obě strany, které se dohodly na vážné věci. Smlouva je přeci stvrzení dohody a ta se přeci nedělá jen tak. Nebo snad dnes už ano? Ne, opravdu ne. Takže dobré staré plnicí pero najdete v rukou staršího lékaře, kde symbolizuje zkušenost získanou praxí. Staré dobré pero uvidíte v rukou právníka, advokáta, protože často musí psát rychlé poznámky a odkazy na množství zákonů a tlačte hodiny na propisovačku. Ruka se také unaví. Plnicí pero uvidíte v rukou manažera nebo ředitele firmy, který jde reprezentovat a jehož podpis zavazuje firmu k důležitému kontraktu. Plnicí pero je také potřebou diplomatů a politiků různého formátu, ale i bankéřů a bankovních úředníků, strojařů, kteří potřebují načrtnout své myšlenky a ono to musí psát všude. Opravdu všude.

Plnicí pero neuvidíte v unavených rukou tesaře, zedníka nebo dřevorubce. Člověka ze skladu. Jeho ruce jsou těžké po únavné celodenní práci a pero je přeci jenom citlivé a chce to s ním trošku umět. Tím nechci vůbec zlehčovat nebo snižovat význam těchto profesí. Často jsou přínosnější než špatná rozhodnutí a sliby politiků. Myslíte ale, že po 8 hodinové šichtě si bude dělat poznámky na semináři unavený automechanik plnicím perem? Ne to spíš paní učitelka.

Plnicí pero je symbolem a vypovídá o svém majitelovi stejně jako mechanické hodinky na zápěstí, manžetové knoflíčky v košili nebo kravata. Je symbolem určitého zařazení a určité náležitosti do společnosti stejně jako kvalitní sako od Blažka. Nemusí se jednat hned o milionářskou značku S.T. Dupont nebo David Oscarson. Dnes i kdysi běžný zato dnes už nevyráběný Centropen nebo Koh-I-Noor vypovídají své.

Zkuste dnes ve společnosti, když Vás někdo osloví s potřebou půjčení pera mu jej skutečně půjčit. Já to dělám a bavím se při tom. Vidím v očích ten překvapený výraz, někdy zděšení. Co to je? S tím neumím, proboha co když to rozbiji? A s klidem jen říkám: „Nebojte, ono to přežije“. Reakce jsou pak různé. Od děkuji, ale s tímhle neumím psát, až po: „S tím jsem také psával“. Případně vidím, že si člověk znalecky prohlédne nástroj, vykoná potřebný úkon a pak třeba prohodí: „Pěkné, já mám Parkera, Watermana, Diplomata nebo Online.“ To pak potěší. To je kolega, který ví a zná. Ledy se lámou a je zde společné téma k hovoru. Dva lidé se potkali.

Jak tedy doopravdy s plnicím perem začít? Je to jednoduché. Každý určitě dnes najde nějaký ten kousek v šuplíčku po dědečkovi a dědeček Vám jej rád dá. Už to nepoužívá. A rád Vám řekne, jak se s tím píše a jak s tím psával. Řekne Vám příběh věci a může být, že právě takové pero bude velice zajímavé a ceněné značky, protože dřív si lidé nekupovali věci na kvantitu jako dnes. Mám rád staré věci. Dýchá z nich um předků, příběh a spolehlivost věků.

Další možnost je koupě na aukci nebo internetovém bazaru. Nebo potom koupě úplně nového pera ve specializovaném obchodu. Výběr značek a cen je dostatečný. Rozhodně zprvu neinvestujte zbytečně moc peněz. Musíte si to nejprve osahat, zkusit to, naučit se to. Pak uvidíte a rozhodnete se, jestli Vás to oslovilo nebo ne. Nač Vám pak bude sice skvělá, ale drahá Aurora za 10 000,- Kč. Vybírejte pečlivě. Pero se Vám musí líbit, oslovit Vás. Často u jeho uživatele vzniká skoro citový vztah. Musí sedět v ruce, vyhovovat váhově, tvarově, no prostě celkově pocitově. A dál to nejdůležitější musí se Vám s ním dobře a spolehlivě psát. Na co Vám bude plnicí pero, které nepíše nebo naopak vytéká, případně vykazuje jiné známky závady. Ona totiž i značková pera mohou být cajk a naopak starý rozepsaný Centropen může být báječný prostředek na psaní nebo hezké pero Čínské produkce může být skvělé pro začátek. Podle plnění pera máme zhruba 3 systémy. Bombičkové pero, do kterého vkládáme kapsle ve tvaru bombiček od různých výrobců. Někteří výrobci vyrábějí svá pera tak, aby tyto bombičky byly nezaměnitelné, a tím nutí uživatele nakupovat jen jejich produkt. Dalším způsobem plnění pera je zabudovaný pístový mechanismus. Inkoust plníme přes hrot do zásobníku z lahvičky pístovým mechanismem např. otočným, balonkovým. Poslední způsob je k bombičkovému peru dokoupit konvertor. Zde se skrývá hned několik možných překvapení. Univerzální konvertor nemusí vůbec pasovat na Vaši značku pera, vlivem netěsnosti usazení konvertoru může docházet k vytékání inkoustu a posledně konvertor sice může vypadat větší než bombička, ale zdání klame a čeká vás častější plnění. Já osobně doporučuji začátečníkům kvalitní bombičkové pero nebo s vestavěným pístovým plnicím systémem. Proč? Bombičky mají jednoduché a čisté vyměňování, navíc ve většině  per můžete nosit záložní. Nehrozí žádné převržení lahvičky, žádné podtékání uvolněním konvertoru a lépe se i čistí a udržují. Což zejména u per s pístovým mechanismem je trošku náročnější.

Později doporučuji opatřit si dvě plnicí pera. Jedno jako denního dělníka pro běžné psaní a jedno velmi pečlivě vybrané pro reprezentační účely.

K peru potřebujeme také inkoust. U čeho jiného si můžeme hrát s barevnými odstíny a případně si míchat svůj odstín. Já osobně nejraději používám běžný černý inkoust. Nějak mě uspokojuje nejvíce. Neoslovily mě drahé Parkery, Pelikány, De Atramentis, Online atd. Výběr je poměrně veliký i cenové rozdíly. Opatrně s dokumentačními voděodolnými inkousty. Nesmí Vám v peru zaschnout. Mohlo by to být fatální a je jedno jakou značku pera máte. Pracuje to na principu kapilární elevace, a když je kapilára ucpaná, tak ani Montblanc nepíše. I tak to nemusí být fatální. I staré zaschlé ležící pero jde s trochou štěstí rozepsat. Stačí na to čistý líh a destilovaná voda s trochou trpělivosti. Často stačí jen důkladné propláchnutí starého pera vlažnou vodou a ponechání v ní pár hodin vyprat. Bombičková pera můžete i po důkladném propláchnutí lehce profouknout. V nejhorším případě u většiny per jde vyměnit hrot. To už ale není pro amatéra, co si pro radost za hříšný peníz koupil Monteverde Arista.

 

Mám per celou řadu a vždy, když s nějakým přestanu psát, protože teď jsem si řekl, že si vezmu tohle, tak to první dokonale vyčistím a propláchnu. Pak není problém s k němu kdykoliv vrátit a bezproblémově jej provozovat. Pera jsou svým způsobem i dost odolná. Teda pokud Vám nepadne na hrot nebo jej nerozšlápnete, případně nepřekousne Váš chlupatý rodinný miláček.

A ještě jedna záležitost, kterou je potřeba zmínit než začneme psát. Doporučil jsem začínajícím držet se při zemi s cenou a už slyším „odborníky“, jak říkají: „A co upsaný hrot a pero je naformované na někoho druhého“. Přátelé to je blbost. I levné Centropeny se dělali od 60. let s hroty z vysoce kvalitním hrotem z legované nerezové oceli. Navíc i běžná pera se opatřovala a opatřují na špičce hrotu malou kuličkou z iridia nebo slitiny iridia a ruthenia, drahá pera se zlatým hrotem mají toto zakončení také nebo se užívá platiny případně paládia. Někdy tato pera mají potahovanou část platinou a ještě tímto způsobem dělané gravírování. Nerezová ocel je sama o sobě dostatečně odolná aby při psaní nedošlo jen tak ke vzniku nějaké plošky na hrotu z opsání. Co teprve iridium nebo platina. Je pravda, že se jinak píše s novým nerozepsaným perem a perem již rozepsaným. To je spíše dáno tzv. sednutím součástek. Tj. každý, i když nechceme, vyvíjíme i vahou volné ruky určitý tlak na pero a tím je hrot dotlačen na další součásti a kapilárový píst. Tyto součástky spíše doznají změny než z vesmírného materiálu tvrdý iridiový hrot. Právě pro složitost, cenovou náročnost výroby, nutnost fortelné precizní práce a kvalitních materiálů byla plnicí pera zatlačena z výrobních programů firem levnými hrotovými fixi, popisovači, propisovačkami, keramickými pery a gelovými pery. Jednoduchost, levnost a kvantita s velkým ziskem je cíl výrobců. Levné ne moc bytelné výrobky, které uživatelé s lehkým srdcem zahodí a jdou si za přijatelnou cenu koupit další. To je cíl dnešních výrobců a jejich ekonomů ne jen v oblasti kancelářského zboží.

Nyní už máme a víme, co potřebujeme, pero je naplněné, papír připravený a jde se psát. Pero držíme zlehka, netlačíme na něj a necháme jej klouzat po papíru. My starší máme výhodu, že si jistě vzpomeneme, jak nás paní učitelka v první třídě učila s tímto nástrojem psát a tesat obloučky, smyčky a první písmenka. Ti mladší nevím jestli vůbec s tímto nástrojem ve škole přišli do styku. Ono prý již není moderní psané písmo a místo toho podle „novátorů“ se údajně razí jakási forma podobná tištěnému písmu. No prostě pokrok. Pak se divme, že to po nich nikdo nepřečte a ani oni sami po sobě. Kde je doba úhledných písanek?

 Sami uvidíte, jak máte ztuhlou ruku a jak je toto psaní zábavné. Časem si všimnete, že se váš rukopis stal úhlednějším a tak nějak ozdobnějším. Ne to nejsou staromilecká slova, neboť nejsem ještě žádný důchodce. To jsou jen slova člověka, který tento krásný nástroj užívá víc jak 40 let.

Radek Horský